Japan

odkazy

Kobudo

Pod pojmem kobudó (malá bojová umění) se dnes rozumí dovednost zacházet se starými, tradičními zbraněmi. Místem vzniku kobuda je Okinawa. Když byl ostrov v roce 1600 obsazen, kolonizátoři vydali zákaz nošení jakýchkoliv zbraní. Zabavili domorodcům všechny meče a v každé vesnici se mohl nacházet pouze jeden nůž, který byl ještě navíc přísně střežen. Obyvatelé Okinawy vyhledávali k vlastní obraně předměty denního života a proti ozbrojeným bojovníkům používali hospodářská náčiní. Sedláci užívali k sebeobraně rolnické nářadí, které úspěšně ovládali za pomoci pohybů podobných karate. K boji i sebeobraně se používal cep "nunchaku" (dvě krátké dřevěné tyče spojené provazem nebo řetězem), přičemž bojovník tyčemí kolem sebe krouží na svou obranu nebo jimi útočí na protivníka. K tréninkovým účelům byla pro tuto zbraň vyvinuta obřadná forma "taira". Rovněž vidle se třemi hroty "sai" (původně trojzubec, náboženský symbol) byly obávanou zbraní. Užívaly se rovněž jako vrhací zbraň. "Kombó", umění bránit se holí (bó, hanbó), bylo převzato z tradice buddhistických mnichů, kteří svou "nevinnou" vycházkovou hůl dokázali v případě nutnosti přeměnit v účinnou zbraň. Existuje několik variant komba: kadži, kjušakubo a sandžakumbo. Své využití jako zbraně našly rovněž rukojeť na otáčení mlýnským kolem "tonfa" (k obraně předloktí a loktů proti útoku mečem) a také původně ze dřeva vyráběný srp na sklízení rýže "kama". Dalšími starými zbraněmi jsou tekko, timpe a jiné. Postoje a pohyby při kobudu odpovídají zhruba karate, přičemž rozdíl je v tom, že se jedná o boj se zbraní.