Japan

odkazy

Džómon

Poměrně brzy poté, co se Japonsko oddělilo od asijského kontinentu začali obyvatelé ostrova vyrábět hliněné nádoby. Tato keramika pak dala svým tvarem a dekorem název následujícímu neolitickému období – Džómon. Slovo džó znamená provazec, mon znamená vzor. Džómon je tedy kultura keramiky provazcového vzoru. Když skončila doba ledová a podnebí se postupně oteplovalo, rozpouštěly se obrovské masy ledu pokrývající kontinenty, což způsobilo stoupání hladiny moří. A tak zvláště na tichomořském pobřeží japonských ostrovů vznikly příhodné podmínky k rybolovu a životu všeobecně. Džómonskou kulturu vytvářel lid žijící na ostrovech s již příznivými klimatickými i jinými přírodními podmínkami a s hojností potravy. Názory na to, kdy doba kultury Džómon začala, se neustále mění podle aktuálních archeologických nálezů. Ale nejčastěji je udáván rok cca. 8000 př. n. l. Konec neolitické kultury Džómon je kladen do roku 300 př. n. l. Společnost kultury Džómon měla některé charakteristické rysy, kterými se od společnosti mladší doby kamenné v ostatních částech světa odlišovala. Především neznala zemědělství a chov dobytka. Džómonská společnost byla společností lovců, rybářů a sběračů, kteří zpočátku žili v jeskyních, avšak zhruba v době mezi 5000 – 3500 př. n. l. se začali usazovat v malých osadách, zejména při pobřeží a na návrších. Ve středním období džómonské kultury (cca 3500 – 2500 př. n. l.) došlo v životě společnosti ke kvalitativním změnám a k značnému vzrůstu počtu obyvatelstva. Vznikla nová, větší sídliště, která měla uprostřed volné prostranství, po jehož obvodu byly vyhloubeny mělké zemnice. Příbytky byly buď kulatého anebo obdélníkového půdorysu, se zaoblenými rohy a měly plochu okolo 20 m2. Poblíž středu obydlí bylo ohniště podložené kameny. Obyvatelé těchto sídlišť vyráběli keramiku, používali broušené kamenné sekery a dokázali vyrábět nejrůznější nástroje z úlomků kostí a ze dřeva. Sídliště obývali jen dočasně, i když značná důkladnost přístřeší svědčí o tom, že nešlo o pravidelné sezónní stěhování. Zanechávali po sobě hromady odpadků, hlavně lastur a ulit mořských měkkýšů. Z těchto odpadních hromad lze poměrně přesně zjistit, čím se džómonští lidé živili. Podařilo se určit více než 300 druhů jedlých rostlin a živočichů včetně ryb, suchozemských i mořských savců, ptáků, plazů, ořechů, hub a planého ovoce. Mezi odpadky byly nalezeny i dřevěné luky, kamenné hroty kopí, rybářské udice, špičky harpun a dlabané čluny. Lov mořských savců se podle nálezu harpun rozšířil zřejmě až v pozdním džómonském období a výhradně v oblasti severovýchodního Honšú. Pro celou kulturní historii Japonska má mimořádný význam zrod keramiky. Vykopávky a výzkumy, zvláště keramických střepů nalezených v nejstarší vrstvě osídlení v jeskyni Fukui v prefektuře Nagasaki na západním Kjúšú a ve skalním sídlišti Kamikuroiwa na západním Šikoku, přivádějí japonské archeology k nahoru, že datování podle radiouhlíkové metody, které vykázalo dobu kolem roku 10 000 př. n.l. lze považovat za potvrzené. Ať již je první keramika na japonských ostrovech produktem kultury mezolitické či úsvitu kultury neolitické, její zrod mezi lety cca. 10 000 – 7500 př. n. l. z ní činí nejstarší zjištěnou keramiku světa. Nejstaršími známými tvary keramiky Džómon jsou nádoby se zašpičatělým dnem, jímž byly zapouštěny do země. Byly to nádoby na vodu a potraviny a vyráběly se přibližně dvě tisíciletí. Byly modelovány z hlíny ručně, bez použití hrnčířského kruhu, a zdobeny provazcovým vzorem, který vznikl přikládáním provazců z měkkých, pružných rostlinných stonků a vláken. Nádoby se špičatým dnem z raného období se postupně vyvinuly v dokonalejší tvary a první období Džómon, které trvalo asi 1500 let, již znalo nádoby s rovným dnem. Kolem roku 3000 př. n. l., kdy začíná střední období Džómon, se zvláště v hornatých oblastech středního Japonska hojně vyráběla keramika považována za vůbec nejhodnotnější artefakty kultury Džómon. Keramiku tohoto období charakterizuje nesmírné bohatství tvaru a udivující dekorativnost. Keramika Džómon je obecně pro své neobyčejné kvality hodnocena velmi vysoko, avšak keramika středního období vyvolává přímo obdiv k neolitickému člověku, který ji vytvořil. Bizarní, fantasticky se vinoucí a prolamované tvary nádob dosvědčují, že nádoby mely patrně hlubší, magický význam. Keramika pozdního období a sklonku doby Džómon nabyla klidnějších forem a větší funkčnosti. Tvary nádob byly řemeslně zdokonaleny a vycházely hlavně z praktických potřeb uživatelů. Mezi nálezy z doby Džómon upoutávají pozornost figurky dogu, které se nacházejí v lokalitách ze všech období kultury Džómon a po celém Japonsku. Archeologové hledali pro jejich funkci nejrůznější výklady, považovali je za hračky, talismany, zobrazení bohů. Z období Džómon bylo nalezeno poměrně značné množství kosterních pozůstatků, z nichž lze usuzovat, ze průměrný věk tehdejších lidí byl nízký. Na konci doby Džómon bylo zvykem ukládat nebožtíka do keramických nádob. Tento druh pohřbu svědčí o jistých kulturních souvislostech s následujícím období Jajoi a není bez zajímavosti, že je dosud běžný na souostroví Rjúkjú. Lze soudit, že na konci doby Džómon, tj. mezi lety 800 – 300 př. n. l., mělo obyvatelstvo japonského souostroví rasově jednotné fyzické rysy a že na většině území sídlily homogenní kmeny.