Japan

odkazy

zen

Co je zen

Zen je velmi jednoduchý: Co jsi?

Každý na tomto světě hledá štěstí vně sebe, nikdo však nerozumí svému pravému já.

Všichni říkají "já" - "já chci tohle, já jsem takový". Nikdo však tomuto já nerozumí. Kde bylo tvoje já, než jsi se narodil? Kam toto já odejde, až zemřeš? Budeš-li se upřímně ptát: "Co jsem?", dříve či později narazíš na zeď, kde je veškeré myšlení odetnuto. Nazýváme to "Nevím."

Zen je udržováním mysli "Nevím" vždy a všude.

Nakonec se tvá mysl "nevím" stane úplně čistou. Když pohlédneš na oblohu, je jen modrá. Uvidíš strom, je jen zelený. Tvá mysl je jako čisté zrcadlo. Objeví se červená, zrcadlo je červené; objeví se bílá, zrcadlo je bílé. Přijde někdo hladový, dáš mu najíst; přijde někdo žíznivý, dáš mu napít. Nic nechci jen pro sebe, pouze pro všechny bytosti. Taková mysl je již osvícením, které nazýváme Velkou láskou, Velkým soucitem, Velkou cestou bódhisattvy. Je to jednoduché, není to nic těžkého.


Zen buddhismus (čam soen)
Projít touto bránou můžeš jedině tehdy, když nejsi připoután k žádné z myšlenek, které se objevují v mysli
Nezávisí na slovech, je zvláštním sdělením, které je za sútrami, míří přímo do mysli: uzři svou pravou přirozenost, staň se buddhou.
Buddha učil všem dharmám proto, aby zachránil všechny mysli.
K čemu ti všechny ty dharmy jsou, když se žádné mysli nedržíš?

Zen znamená porozumění svému pravému já. "Co jsem?" Každý říká: "Já jsem." Descartes prohlásil: "Myslím, tedy jsem." Stále říkáme "já". Ale co je to "já"? Odkud se "já" vzalo? Kam půjde, až zemřete? To jsou nejdůležitější otázky, jaké si můžete položit. Jestliže dosáhnete "já", dosáhnete všeho. "Já" je částí universální podstaty. Vaše podstata, podstata tohoto stolu, této holi, podstata slunce, měsíce, hvězd - podstata všech věcí je stejná. Jestliže tedy chcete porozumět své pravé přirozenosti, musíte nejprve dosáhnout své původní podstaty. Znamená to dosáhnout universální podstaty a podstaty všech věcí.

Ale ani tato slova nejsou zcela jasná. Podstata znamená absolutno. Absolutno neobsahuje žádné protiklady. Naše slova vyjadřují myšlení v protikladech. V okamžiku, kdy řeknete "absolutno", už to není absolutno. V okamžiku, kdy řeknete "podstata", už to není podstata. Už jste vytvořili svět protikladů. Jeden významný zenový mistr prohlásil: "Pouhá zmínka o Buddhovi je jako házení hnoje na vlastní hlavu." Pravá podstata, vaše pravá přirozenost a pravda jsou již za slovy a řečí. Před dávnými časy jeden velký učitel řekl: "Skutečnou formu nelze vyjádřit slovy. Pravda je nehybná." Jestliže otevřete ústa, opíráte se o slova a jazyk, a tím jste již ztratili pravdu. Slova tento bod vyjádřit nemohou. Nemohou ukázat vaši skutečnou přirozenost. Proto často říkáme: "Ticho je lepší než svatost." To je velmi důležité.

Vše v tomto světě - slunce, měsíc, hvězdy, hory, řeky, stromy - je v neustálém v pohybu. Je zde však jedna věc, která se nikdy nehýbe. Nikdy nepřichází ani neodchází. Nerodí se ani neumírá. Co to je? Můžete mi to říci? Jestliže to najdete, najdete své pravé já a dosáhnete universální podstaty. Ale porozumění vám v nalezení tohoto bodu nepomůže. Ani sto titulů doktora věd vám nepomůže odhalit vaši pravou přirozenost. I kdybyste přečetli všech osmdesát čtyři tisíc súter, znali všechna Buddhova slova, horlivě studovali učení všech vynikajících zenových mistrů, svého pravého já byste skrze porozumění nikdy nedosáhli. Žádná taková námaha a vynaložené úsilí vám v tomto poznání nepomohou tolik jako jediný okamžik nahlédnutí do své pravé přirozenosti. Naše pravá přirozenost je před slovy, proto ji není možno nalézt v knihách a akademických studiích. Je před myšlením. Jestliže najdete tento bod, který je před myšlením, potom můžete dosáhnout svého pravého já. Kdysi dávno Descartes řekl: "Myslím, tedy jsem." Zde začíná filozofie. Když však nemyslíte, tak co? Zde začíná praxe zenu.

Zenové učení jednoduše ukazuje jak dosáhnout toho bodu, kde nejsou žádná slova. Už jsme se zabývali hínajánovým a mahájánovým buddhismem. Obě tyto tradice mají velmi jasnou cestu. Každá z nich má mapu a dopravní prostředek, kterým pojedete. Hínajánový buddhismus je jako bychom na kole jeli z New Yorku do Bostonu. Díky vlastnímu úsilí nakonec dorazíme na místo určení. V hínajánovém buddhismu se tak děje učením o tomto trpícím světě. Žijeme v říši jména a formy, ve světě protikladů, který vytváří utrpení. Jestliže odhodím tento svět protikladů, dostanu se do nirvány, neboli do světa absolutna. V nirváně není přicházení ani odcházení, život ani smrt, štěstí ani smutek. Vše je naprostým klidem a vyhasnutím. Mohu se tam dostat sám: nepotřebuji k tomu žádného boha, nebo víru v něco, co je vně mé vlastní mysli. Je to velmi vzácné a úžasné učení, které se na tomto světě objevilo!

Praxe mahájánového buddhismu je jako cesta autobusem z New Yorku do Bostonu: nejen já sám, nýbrž všechny bytosti jedou na nějaké dobré místo. "Všechny bytosti dosahují osvícení ve stejný den." Mahájána toho dosahuje skrze první učení, které říká, že původně tu nic není. Původně tu není utrpení ani nirvána. Jestliže utrpení vytvoříte, potom tu je utrpení. Ale utrpení je původně prázdné. I vaše tělo je původně prázdné, bez vlastní přirozenosti. Úplným dosažením Nicoty dosáhnete poznání, že není žádný čas a žádný prostor. Vše je již úplné právě takové, jaké to je. Když vidíte, slyšíte, cítíte, vnímáte chutí, hmatem, když myslíte, vše je úplné právě takové, jaké to je. Není zde žádné utrpení, z kterého by bylo třeba se vymanit, žádná nirvána, do které by se dalo vstoupit. Znamená to, že vše je již pravdou. Zeď je bílá: to je pravda. Obloha je modrá: to je pravda. Právě teď venku projíždí auto: to je také úplná pravda. Když dosáhnete tohoto bodu a dosáhnete poznání, že vše je již pravdou, potom můžete žít z okamžiku na okamžik pro všechny bytosti. Žijete pouze pro všechny bytosti, neboť jste dosáhli poznání, že vy a všechny bytosti nejste vůbec odděleni. Vždy konáte vše s ostatními bytostmi. Mahájánový buddhismus je jako cesta autobusem nebo vlakem, neboť vaše praxe znamená jet k osvobození se všemi bytostmi.

Vidíme tedy, že praxe hínajány i mahájány mají velmi jasnou cestu, kterou se lze dát. Hínajánový i mahájánový buddhismus užívají těchto cest k tomu, aby nám vysvětlily naši pravou přirozenost. Jestliže praktikujete hínajánový buddhismus, možná, že jednoho dne dosáhnete svého pravého já, nirvány. Jestliže praktikujete mahájánu, potom možná porozumíte svému pravému já. Jenže když se vás někdo zeptá: "Co je vaším pravým já?" "Kde je vaše mysl?" "Co je nirvána?" potom i když jste toho dosáhli a rozumíte své pravé přirozenosti, nedokážete nic říct. Říkáme, že je to jako když se němému člověku zdál krásný sen: uvnitř velmi hluboce a jasně něčemu rozumí. Ale není schopen nic říci. Nemůže dokonce ani otevřít ústa, neboť naše pravé já je před myšlením. Tento bod nelze uchopit slovy, copak by jej bylo možno vyjádřit? Jestliže chcete ukázat svou pravou přirozenost, jestliže tomu chcete učit ostatní, potom jediné, co je možné, je názorné předvedení. (Udeří do stolu.) V tomto bodě je třeba jiného způsobu učení. (Znova udeří do stolu.) Tento styl učení nazýváme zenovou meditací.

V zenu není žádná cesta. Žádná mapa. Praxe zenu je jako nasednout do letadla a letět do Los Angeles. Dostanete se do letadla a - BUM! - vy i všechny bytosti dorazíte společně do Los Angeles. Letadlo neletí po žádné cestě. Není zde žádná cesta nebo stezka, po které by se přicházelo nebo odcházelo. Dosáhnete svého pravého já přímo, úplně, ale stane se tak bez jakékoli mapy. Nezávisí to na sútrách. Nezávisí to na Buddhovi. Nezávisí to na času a prostoru, na jménu a formě ani na slovech. Nezávisí to dokonce ani na zenu. Jestliže chcete letět tímto letadlem, stačí, když z okamžiku na okamžik nebudete nic vytvářet. Potom poznáte, že jste již úplní. To je zenová mysl. Je velmi jednoduchá.

Projít touto bránou můžeš jedině tehdy, jestliže nejsi připoután k žádné z myšlenek, které se objevují v mysli.

Projít bránou zenové praxe prostě znamená návrat k mysli takové, jaká je ve své přirozenosti před myšlením. Tento bod je universální podstatou a vaší pravou přirozeností. Lidé mu někdy říkají pravé já, přirozenost, Buddha, Bůh, energie, mysl, vědomí, svatost nebo absolutno. Nazývají jej mnoha jmény, ale tento bod původně nemá jméno ani formu (udeří do stolu), neboť je před myšlením. Nelze jej uchopit pomocí konceptuálního myšlení. Když jej pojmenujete, je to jen myšlení, porozumění a nic z toho vám nemůže pomoci. Velký čínský zenový mistr Nam Čeon řekl, že dosažení našeho pravého já "nezávisí na porozumění a nezávisí na neporozumění. Porozumění je iluzí; neporozumění je jen prázdnotou." Váš vztah k tomuto světu a váš vztah k sobě samému není založen na myšlení. Váš správný vztah k životu nevyvstane z pouhého porozumění. Nemůžete se jím dobrat významu života a smrti. Jestliže tedy chcete projít branou zenu, musíte úplně odetnout svou připoutanost k myšlení a vrátit se k mysli, která je před myšlením. Někdy nazýváme tento bod myslí nevím. Dosažení je velmi jednoduché a není daleko. Prostě se sami sebe do hloubky zeptejte: "Co jsem?" Jediné, co se objeví je pouze "Nevím…" to je již vaše pravá přirozenost.

Nezávisí na slovech, je zvláštním sdělením, které je za sútrami. Míří přímo do mysli: uzři svou pravou přirozenost, staň se buddhou.

Nalezení pravé přirozenosti nezávisí na žádném vysvětlování, na sútrách ani na akademických znalostech. Není žádný pojem, který by ji kdy vyjádřil. Slova a řeč ji nepostihnou. Zenové učení míří přímo do vaší mysli a tak se můžete probudit a stát se buddhou. Ale ani porozumění slovům samotného Buddhy vám k probuzení nepomůže. To je míněno slovy "zvláštní sdělení, které je za sútrami". Sútry vám ten bod zprostředkovat nemohou: pouze jej vysvětlují, a ani kdyby vám vaše pravé já bylo stokrát vysvětleno, ve chvíli, kdy vaše tělo zmizí, vám to nepomůže. To je velmi důležité. Užití intelektuálního porozumění k nalezení své pravé přirozenosti je jako kdybyste čekali, že se hladovějící člověk nasytí pohledem na obrázek banánu. Zenové učení však říká: "Otevři ústa. Tady je banán. A teď jez!"

Dokonce ani být nejučenějším mistrem súter mnoho neznamená, jestliže jste neporozuměli své vlastní pravé přirozenosti. Před dávnými časy žil v Číně slavný mistr súter Dok Sahn. Byl proslulý svou výjimečně hlubokou znalostí Diamantové sútry. Cestoval od kláštera ke klášteru a zkoušel mnichy ze znalosti tohoto významného a hlubokého učení. Vyhrál v každé debatě, které se zúčastnil. Nikdo ho nedokázal porazit! Napsal k Diamantové sútře mnoho komentářů a ty nosil stále s sebou. Jednoho dne se dozvěděl o zenovém klášteře na jihu Číny, kde mnichové jenom jedí, spí a po celý den sedí v meditaci čelem ke stěně. Doslechl se, že mnoho mnichů se díky této praxi stalo buddhy. "To je nesmysl," prohlásil. "Nečtou sútry, nerozumějí Buddhovu učení. Jak by se mohli stát buddhy?" Ale mnoho lidí tvrdilo, že ti mniši dosáhli osvícení. A tak si Dok Sahn zabalil své komentáře k Diamantové sútře a namířil si to přímo jih. "Zasáhnu jejich mysl pomocí Diamantové sútry a probudím je k Buddhovu učení."

Cestoval mnoho dní přes hory a hluboká údolí. Jednoho dne, když sestupoval po staré cestě, narazil na malý čajový domek. Byla zrovna doba oběda a tak se rozhodl, že se tu zastaví, nají se a trochu si odpočine. Majitelkou čajovny byla laická buddhistka, která každý den pilně praktikovala. Pozdravila Dok Sahna: "Á, velký mistr súter! Jakpak se máte?"
"Dobře. A ty?"
"Skvěle. Kam máte namířeno?"
"Na jihu je klášter, kde mnichové jenom jedí, spí a celý den sedí tváří ke zdi. Lidé říkají, že mnozí z nich se stali buddhy. To je nesmysl! Půjdu a zasáhnu jejich mysl Diamantovou sútrou!"
"Ach, to báječný nápad," řekla. "Jsi jedním z nejslavnějších mistrů súter. Rozumíš všem slovům Buddhy. Rozumíš Buddhovu učení. Mohu se tě na něco zeptat?"
Překvapený Dok Sahn odpověděl: "Jistě, ptej se mě na co chceš!"
"Dobrá. Když odpovíš správně, dostaneš oběd zadarmo. Když ne, musíš zaplatit."
Nad těmi slovy se Dok Sahn rozčílil: "Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit? Víš vůbec s kým máš tu čest? Jsem největší mistr súter v celé zemi!"
Ale žena byla klidná, její centrum při těch slovech ani nepohnulo. "Tak do toho, ptej se mě na cokoliv," řekl.
"Diamantová sútra říká: 'Je nemožné podržet minulou mysl, zachytit přítomnou mysl a uchopit budoucí mysl.' S jakou myslí tedy, mistře Dok Sahne, budeš jíst oběd?"
Dok Sahn byl naprosto vyveden z míry a nebyl schopen odpovědět. Jeho mysl běhala tam a zpět po stránkách Diamantové sútry a všech komentářů, které k ní napsali všichni vynikající učitelé. Jeho mysl kolem této otázky kroužila stále dokola, myšlení, myšlení, myšlení, ale žádná odpověď se ne a ne objevit. Byl docela zkoprnělý! Jeho obličej zrůžověl, zčervenal, zbledl a potom zežloutl - jeho ústa úplně zkameněla a nebyl schopen vůbec nic říci.
Žena se rozesmála: "Ty skutečnému významu Diamantové sútry nerozumíš. Ty vůbec ničemu nerozumíš! Rozumíš jen Buddhovým slovům, ale jejich skutečný význam nechápeš. Jak chceš udeřit zenové mnichy z jihu, když nedokážeš odpovědět na moji otázku?"
Mistr Dok Sahn se hluboce zastyděl a v té chvíli jeho nadřazenost zcela zmizela. "Kde jsi toto porozumění získala?"
"Nikdo mi je nedal. Každý je již má, uvnitř sebe sama. Stačí se podívat."
"Ano, ano…ale je někdo, kdo tě k němu vedl?"
Žena odpověděla: "Ve vedlejší provincii žije vysoko v horách velký zenový mistr Yong Dam. Když ho požádáš, možná ti pomůže."

Dok Sahn se za sebe velice styděl. Vzdal se svého plánu porazit zenové mnichy z jihu a místo toho se vydal přímo na východ, aby vyhledal zenového mistra Yong Dama. Po několika dalších dnech cesty dorazil konečně do kláštera a setkání s mistrem se mu dostalo záhy po jeho příchodu. Zatímco pili čaj Dok Sahn se snažil zenovému mistrovi předložit své porozumění Diamantové sútry a buddhismu. Podal vysvětlení prázdnoty a nevznikání. Vyložil přirozenost tathágáty a moudrosti. Mluvil celé hodiny. Zenový mistr ho nedokázal přerušit, neboť jeho řeč a porozumění byly mocným nezastavitelným proudem.

Připozdilo se a nastal čas k nočnímu odpočinku. Když Dok Sahn opouštěl pokoj zenového mistra, všiml si, že venku se již setmělo. Byla taková tma, že nebylo vidět na krok před sebe. "Mistře, není tu žádné světlo, nic nevidím." Zenový mistr Yong Dam mu podal rozsvícenou svíci. V okamžiku, kdy Dok Sahn vykročil do husté tmy, se mistr naklonil a svíci sfoukl. Dok Sahn se tak znova ocitl v úplné tmě. V tom okamžiku se jeho mysl otevřela a on dosáhl osvícení. Plně dosáhl své pravé přirozenosti.

Zenový mistr Yong Dam se ho zeptal: "Jaké jsi získal porozumění?"
"Nyní věřím učení všech zenových mistrů na světě," odpověděl Dok Sahn. Následujícího dne vystoupil zenový mistr Yong Dam na vysoké pódium a před všemi shromážděnými mnichy prohlásil: "Mezi vámi je člověk, jehož zuby jsou ostré jako meče a jehož ústa jsou jako kotel plný krve. I když ho udeříte holí, svou hlavou ani nepohne. Jednoho dne vykoná cestu na vrchol vysoké hory."

Dok Sahn náhle vytáhl své poznámky a komentáře k Diamantové sútře. Držel je nad plápolající pochodní řka: "I když někdo může být dokonalým mistrem různých hlubokých filozofií, je to jako když položíte jediný pramének vlasů na širou oblohu. I když někdo dosáhne všech nejdůležitějších znalostí na světě, je to jako kapka vody padající do hlubokého kaňonu." Potom vzal všechny své poznámky a komentáře, spálil je a vděčně se uklonil. Nyní byl Dok Sahn svobodným mužem.

Tento příběh nám ukazuje, že porozumění Buddhovým slovům nemá žádný význam, nejste-li schopni své porozumění předvést, tehdy, když se to po vás žádá. Suché znalosti vám nemohou pomoci. I kdybyste přečetli osmdesát čtyři tisíc súter a pravidelně naslouchali řečem dharmy, je to nic proti jedinému okamžiku čisté mysli. K čemu vám bude vaše intelektuální porozumění v okamžiku smrti? Jednoho dne ztratíte své tělo - pomohou vám v té chvíli vaše akademické znalosti nalézt nové tělo? Všechno naše porozumění je jen myšlenkou někoho jiného. Nezáleží na tom, o jak velké porozumění se jedná. Jestliže není stráveno a nestalo se vaším skrze meditační praxi, nemůže vám pomoci.

Buddha učil, že všechny dharmy jsou tu proto, aby zachránily všechny mysli.
Když žádnou mysl nemáte, k čemu potom všechny ty dharmy jsou?

Buddha učil co je mysl. Čtyřicet let mluvil o dharmě. O tom, jak pomocí dharmy dosáhnout naší mysli. Dosažení mysli ve skutečnosti znamená ztrátu mysli. Buddhovo učení říká: máte-li mysl, dostává se vám utrpení a máte problémy. Nemáte-li mysl, potom nic není problémem. Chcete-li se zbavit utrpení, musíte odložit mysl. Znamená to, že musíte odetnout svou připoutanost k myšlení. Když pilně cvičíte a udržujete velké nevím, vidíte, že již žádnou mysl nemáte. A nemáte-li žádnou mysl, k čemu by vám byly sútry? K čemu byste potřebovali řeči dharmy a vysvětlování? Proč užívat léky, nejste-li nemocní? Nemáte-li žádnou mysl, nepotřebujete sútry, nepotřebujete řeči dharmy, nepotřebujete Buddhovo učení, nepotřebujete nic. Lidé však sami sebe neustále klamou. Každý si myslí, že má mysl, této představy se drží a to mu způsobuje utrpení. Tehdy je potřeba súter, je potřeba řečí dharmy, je potřeba Buddhova učení, vše je potřeba. To už je velká chyba!

Zen míří přímo do naší ne-mysli. Proto v zenovém učení není třeba súter. Sútry mluví pouze o mysli a vysvětlují ji: "Vše je tvořeno samotnou myslí." "Buddha učil všechny dharmy, aby zachránil všechny mysli." "Všechny dharmy vycházejí z úplného ticha." Tato slova jsou výtečným lékem pro naši myslící mysl. Všechny sútry a dharmy jsou nádherné obrázky, které hladovému člověku ukazují, jak vypadá banán. Nebude-li tento člověk na obrázcích ulpívat, pochopí, jak banán vypadá, koupí si jej a sní. Jedině snědení banánu jej zbaví utrpení; obrázky tuto moc nemají.

Máte-li mysl, potřebujete sútry. Nemáte-li však žádnou mysl, potom co? Jeden vynikající učitel řekl: "Když se objeví mysl, objeví se dharma; když se objeví dharma, objeví se jméno a forma; když se objeví jméno a forma, objeví se libost a nelibost, přicházení a odcházení, radost a smutek. Když však mysl zmizí, zmizí dharma; když zmizí dharma, zmizí jméno a forma; zmizí-li jméno a forma, zmizí i libost a nelibost, přicházení a odcházení, radost a smutek." Nemáte-li žádnou mysl, vše se ztratí. Potom Buddha, sútry, ani dharma nejsou potřeba. Jsou to jen léky pro naši myslící mysl. Takové je učení zenu.