Japan

odkazy

vybavení

Výstroj nindžů
Nejčastějším a také nejtypičtějším oblečením nindžů byl tzv. šinobifuku neboli tajný oděv. Tento oděv byl v různém barevném provedení a často i oboustranný. Nejvíce se používal v barvě černé, hnědé, bílé a tmavě modré. Barva „podšívky" závisela hodně na cíli mise nindži, na terénu a také samozřejmě na ročním období a počasí. Oděv se většinou skládal z kalhot, blůzy a kápě. Rukávy u zápěstí a kalhoty u kotníků byly těsně připevněny ke končetinám, aby oděv nebránil v pohybu. Nindžův tajný oděv dále obsahoval i velké množství speciálních kapes. Zbytek své výbavy nosil ve vaku. Nindžovou obuví byly buď slaměné sandály, nebo tzv. tabi - lehké boty (nebo ponožky) s odděleným palcem. Kápě neboli zukin, byl v postatě asi 2 metry dlouhý pruh látky, který si nindža obtočil kolem hlavy tak, že zůstal odkrytý pouze úzký pruh kolem jeho očí. Občas byli také nindžové povoláváni k boji v řadách pravidelné armády. V takovém případě nosil nindža speciální kroužkovou zbroj. Každý nindža byl vynikajícím hercem a mistrem v různých převlecích. Na svých cestách nebo při plnění svých úkolů využíval nejčastěji převleků - horského mnicha, potulného kazatele, kupce, budhistického mnicha, kočovného herce, podomního obchodníka,potulného studenta, venkovana nebo sedláka. V převleku bývaly ukryty zbraně či jiné prostředky. Často i viditelně nošená výbava ukrývala velice zákeřné zbraně, jako např. hůl se skrytými čepelemi. Zajímavostí je i skutečnost, že nindžové používali speciální kódy pomocí obarvené rýže nebo si předávali zprávy pomocí kouřových signálů. Při plnění uložených úkolů využíval nindža obrovskou škálu různých nástrojů, pomůcek a zbraní, které mu měly pomoci zvládnout jeho misi. V zimě například používal sněžnice či pro pohyb po ledu speciálně upravené tabi. Pro pohyb ve vodě využíval nindža řadu důmyslných prostředků. Hlavně při překonávání vodních příkopů, bažin či mokřin používal nindža tzv. plovoucí hrnec-ukidaru. Což byly v podstatě nádoby válcovitého tvaru, vyrobené z rostlinných vláken, tak aby byly vodotěsné. Dalším zajímavým prostředkem pro zdolávání např. bažiny byl mizu gumo,vodní pavouk. Byla to čtyři obloukovitá zahnutá prkénka, která byla na svých koncích spolu vzájemně svázána, aby tvořila jakýsi kruh. Do středu kruhu se dalo páté čtvercové prkénko, které bylo spojené provazy s každým z prkének tvořících kruh. Mizu gumo, stejně jako ukidaru, se používalo v páru a nindža si jej vždy připevnil na nohy. Vznikly také předchůdci plovacích vest (spojením kožených nafukovacích vaků) nebo i různé lehké vory. Tyto vory se vyráběly jak z bambusu, tak i s použitím hliněných nádob či želvích krunýřů. K pronikání do nepřátelských objektů používal nindža celou řadu různých nástrojů, které se souhrne nazývaly kaiki. Patřila sem např. páčidla kunai, rozdvojená páčidla, vidli-covité vrtáky do dřeva-tsubogiri, špičaté jedno hrote vrtáky do dřeva či různé druhy ručních pil na kov i dřevo. Nindžové také používali soupravu speciálních paklíčů a celý soubor železných skob, nazývaných kasugai. Velmi důležitá součást výbavy byly prostředky, které nindža používal k překonání stěn budov či zdí hradů. Tyto lezecké nástroje neboli noboriki byly velice různorodé a to od jednoduché kotvy (kagiwary) s lanem, až po všelijaké utajené žebříky. Do této skupiny patřila i zbraň nazývaná tekagi nebo též šuko a ašuko. Jsou to v podstatě kovové pásy s bodci určené na ruce a nohy. Používaly se jak při šplhání, tak i v boji proti nepřátelům. Mezi další velice zajímavé prostředky patřila také gandó, což byla ruční svítilna. Tato sví- tilna byla vyrobena z trubice ze svinutého plechu, v níž byl na čepovém závěsu umístěn svícen, jenž se svým nejtěžším místem (držákem svíce) vždy otáčel směrem dolů a to i když svítilna byly směrována nahoru, vodorovně či dolů. Bohužel bylo posledních dvacet let všeobecně nindžucu bráno velmi zkresleně. Na tomto špatném pohledu na danou problematiku se nejvíce podepsala komerce, akční filmy a laické knihy. Mezi poslední žijící autority nindžucu patří (dle mého subjektivního názoru) pánové Masaaki Hatsumi a Harunaka Hošino. Tento článek vzniknul na popud mé cesty po Japonsku. Některé použité fotografie a informace jsou z provincie Iga-ueno a nebo z horské oblasti Togakuši. Velice děkuji mému kamarádovi a spolubojovníkovi Honzovi Jirkovi (nositeli prvního dánu nindžucu) za pomoc při realizaci tohoto článku.

Obrovský arsenál zbraní
O nindžích je všeobecně známo, že využívali obrovský arsenál zbraní. Mezi nejznámější zbraně patří bezesporu nindžovský meč-šinobigatana (též nindža ken). Od samurajského meče (katany) se odlišoval tím, že kromě použití jako zbraně měl tento meč ještě několik dalších funkcí. Právě tímto přístupem k jisté universálnosti používaných zbraní a prostředků se nindža velice odlišoval od jiných válečníků té doby. A i když nindža používal tradiční zbraně, často s nimi zacházel netradičním způsobem. Samotný nindžovský meč byl mnohem kratší, než meč samurajů. Toto bylo hlavně z důvodu lepšího boje na krátké vzdálenosti, dále kvůli pohybu v úzkých chodbách a plazení se. Meč byl rovný a s poměrně širokou obdélníkovou záštitou. Jeho čepel nebyla zdaleka tak kvalitní jako čepele samu-rajských mečů. Saya neboli pochva bývala často o něco delší k porovnání k meči. Zvláště dlouhý byl provaz (sageo), kterým si nindža připevnil meč např. na záda. Všechny tyto úpravy měly svůj smysl.
Mimo použití pro boj, využíval nindža také svůj meč při přelézání zdi. Opřel meč o zeď a stoupnutím na záštitu dosáhl na vyšší místo k zachycení. Přitom držel konec šňůry-sageo v zubech a když vylezl, tak si meč vytáhl s sebou. Dále na dně svého pouzdra nosil často smíchaný písek s pepřem a s kovovými pilinami. Tento obsah mohl vhodit svému protivníkovi do obličeje. Pochva se dala také použít jako foukačka, nebo i improvizovaný šnorchl. Stačilo jen odejmout zakončení saye. Svůj meč také nindža používal k prozkoumávání prostoru v naprosté tmě. Měl na hrotu svého meče lehce nasunutou pochvu, která byla v této poloze udržována šňůrou, jejíž konec držel nindža mezi zuby. Takovýmto způsobem bylo možné zkoumat vnitřek místnosti a to pomocí vysunuté pochvy a velmi slabých doteků. I šňůra -sageo u nindžovského meče měla celou řadu uplatnění. Mohl ji použít jako škrtidlo při zranění, při stavbě přístřeší nebo s její pomocí svázat zajatce. Mezi další velice známé a oblíbené zbraně nindžů patří i řetěz se závažím-kusarifundo, různé varianty vrhacích zbraní-šurikenů, oslepovače nazývané mecubuši nebo také fukija, bambusová foukací trubice. Tato foukačka bývala často maskována např. jako flétna. Zbraňový repertoár byl opravdu obrovský a přes různé chladné zbraně, jako kyoket-su shogei, kusari-gama, kopí yari či halapartnu nagi-natu, používal nindža také velice dovedně výbušniny a střelné zbraně. Byly vyvinuty kouřové granáty, miny, šípy s výbušnou náloží a dokonce i dělobuchy k odvedení pozornosti. Před příchodem portugalských obchodníků používali nindžové tzv. kozutsu neboli dřevěná děla. Později se velice zdokonalili v používání krátkých i dlouhých střelných zbraní. Nindžové také mistrně ovládali střelbu z luku nebo i použití takového specifického předmětu jako je rybářská síť. Při tréninku nindžovského boje beze zbraně nazývaného taidžucu se vyučovaly nejen bojové techniky, ale i např. různé způsoby chůze či základy akrobacie. Značná pozornost byla také věnována rozvíjení přirozených reakcí těla na vnější podněty. V tomto pojetí boje nejsou zbraněmi jenom končetiny a případně hlava, ale zbraní je celé tělo.



Prostředek pro překonáváni bažin a vodní plochy nazývaný mizu gumo (vodní pavouk)


Nindžové používali různé pilky na dřevo a kov



K průniku do objektů využívali nindžové obrovské množství rozličných prostředků



Dřevěné dělo nazývané kozutsu



Nástroje určené k pronikání do nepřátelských objektů, tzv. kaiki



Nindžovský meč - šinobigatana



Různé varianty vrhacích ostří neboli šurikenů



Tekagi (též ašuko), používaly se jak ke šplhání tak i k boji zblízka



Zbraň nazývaná kusarifundo - řetěz se závažím



Vystavený tajný nindžovský oděv v nindža muzeu v provincii Iga-ueno.Všimnětě si velkého množství skrytých kapes.



Ruční svítilna gando