Japan

odkazy

výcvik

Nindžovský výcvik
Děti narozené v nindžovských rodinách byly přibližně od 5-6 let podrobovány velice náročnému výcviku, který se navenek jevil jako dětské hry. Samozřejmě, že se tyto děti také učily číst a psát, ale zároveň i například napodobovat různé zvuky zvírat Při těchto hrách se malí nindžové museli cvičit v udržování rovnováhy, skákat do výšky i dálky či hodně běhat. Podle některých pramenů současně také probíhal výcvik v uvolňování kloubů a jejich formování. Tento výcvik měl v budoucnu napomáhat nindžovi např. rozvíjet schopnost vyproštění se z pout. Po dovršení deseti let věku se začínal mladý nindža učit bojovým technikám a ovládat jednotlivé zbraně. Dále se více systematicky rozvíjel jeho trénink v obratnosti, rychlosti, síle a vytrvalosti. Trénovalo se lezení po stromech, bezhlučné plavání, prolézání úzkých otvorů, házení kamenů na cíl, atp. Velice často nindžové trénovali v noci, poněvadž své úkoly převážně plnili v noci. Museli výborně jezdit na koni, překonávat velmi strmé překážky (např. hradní zdi) a nebo se i pěšky přesouvat na velmi dlouhé vzdálenosti. Výcvik probíhal nejčastěji v utajovaných speciálních táborech-vesnicích ukrytých vysoko v horách. Tyto tábory byly velmi přísně střeženy a to nejen kvůli náhodným návštěvníkům, ale také proti nindžům z jiných klanů. Musíme si uvědomit, že v té době byla značná řada technik tajných a předávaly se pouze ústně. Přitom každý nindžovský klan kladl důraz na některé umění či dovednosti, které byly více rozvíjeny při tréninku. Mimo to, že se nindža učil zacházet s různými pomůckami, které mu měly umožnit splnit úkol, učil se také snášet chlad,neslyšně dýchat či více poznávat a rozumět psychologii, telepatii a hypnóze. Dále procházel vynikajícím výcvikem v technikách přežití. Byl vyučován v zeměpisu, meteorologii, výrobě a přípravě jedů, ale také i v tom, jak využít kterýkoliv z předmětů denní potřeby jako zbraň nebo pomůcku k umožnění útěku. Všechny klany či organizace nindžů byly velice hierarchicky členěny. V čele každého klanu nebo skupiny stál džónin neboli vůdce (vrchní velitel). Byl to většinou vysoce vzdělaný člověk, napůl válečník a napůl filozof. Džónin rozhodoval o tom, pro koho bude jeho organizace pracovat, vyjednával spojenectví, navrhoval smlouvy a určoval i strategii. Bezprostředním podřízeným džónina byl čunin. Byl to takový výkonný důstojník, který zodpovídal za správné a bezchybné vykonání rozkazů velitele-džónina. Každý čunin měl svou podskupinu nindžů, kterou řídil a kde rozhodoval o rozdělení úkolů. Konkrétním provedením jednotlivých akcí byli pak pověřováni tzv. geninové. Tito výkonní agenti museli proto ovládat velmi široký rozsah špionážní činnosti. Určitou zvláštností byly Kunoiči - ženy nindžové. Jejich výcvik a osvojování si technických znalostí byl téměř shodný s výcvikem mužů-nindžů. Většinou byly ale tyto agentky určeny ke sběru informací. Ovšem stejně tak dobře dovedly i vraždit, nebo plnit sabotážní úkoly. Nindžové byli najímáni pro plnění úkolů v několika druzích činností. Byly to převážně špionáž, průzkum, doručování tajných zpráv, sabotážní činnost a zabíjení. Již méně se ví o faktu, že nindžové také působili jako váleční poradci a nebo tělesní strážci.