Japan

odkazy

samurai a mistr

Povím vám příběh samuraje který se vydal za bájným mistrem Mijamotem Musašim s prosbou, aby ho mistr naučil pravé cestě meče. Mistr Musaši souhlasil. Když se samuraj stal jeho žákem, trávil všechen svůj čas štípáním a nošením dříví a nošením věder s vodou ze vzdáleného potoka, přesně tak, jak mu mistr nařídil. Dělal to každý den, celý měsíc, dva měsíce, rok, celé tři roky. Dnes by kterýkoli žák po týdnu, nebo dokonce po několika hodinách odešel pryč. Ale samuraj vytrval a během tohoto procesu posílil a zformoval své tělo.
Přesto měl po třech letech již všeho dost a zeptal se mistra: „Jaký je tohle výcvik? Od svého příchodu k vám jsem se ani nedotkl meče. Celý čas trávím štípáním dříví a nošením vody. Kdy mě konečně zasvětíte do umění boje s mečem?“ „Dobrá,“ odvětil mistr. „Když si to přeješ, naučím tě teď pravé technice.“

Potom svému žáku nařídil, aby šel do dódžó, kde musel každý den od rána do večera obcházet po vnějším okraji tatami, okolo celého sálu, aniž by udělal jediný chybný krok. Je to přesně ten druh chůze, kterému se učí v kendó, jedna noha je přímo před druhou, pak následuje přísun…

Mistr samuraje učil, jak se koncentrovat na chůzi. Koncentrovat se na jedinou činnost, aby byla provedena naprosto bezvadně. Protože technické detaily, triky a chvaty jsou až druhořadé a následují za soustředěním. Je-li někdo dostatečně koncentrován, pak stačí pouze jediné gesto, jediný projev techniky. A tak samuraj obcházel kolem tatami celý rok.

Po této době řekl svému mistru: „Jsem samuraj, mám dlouholeté zkušenosti v boji s mečem a setkal jsem se s mnoha jinými mistry kendó. Žádný z nich mě však neučil takovým způsobem, jakým to děláte vy. Naučte mě teď, prosím, pravé technice meče.“ „Velmi dobře,“ řekl mistr. „Následuj mě.“ A zavedl ho vysoko do hor, na místo, kde ležely přes strž kmeny stromů. Byla to hluboká, závrať vzbuzující propast. „Tady,“ řekl mistr, „přejdeš po těch kmenech na druhou stranu.“

Samuraje ani nenapadlo, co tím mistr může zamýšlet, když však pohlédl dolů, zarazil se a nemohl se přinutit k tomu, aby přes propast přešel. Najednou uslyšel za sebou nějaké ťukání, byl to zvuk slepecké hole. Slepec prošel kolem nich, aniž by jim věnoval jakoukoli pozornost, holí si vyťukával cestu před sebou a kráčel přímo přes propast. „Aha,“ uvažoval samuraj, „začínám tomu rozumět. Jestliže ten slepec mohl přejít přes propast, pak bych toho měl být také schopen.“

A mistr dodal: „Celý rok jsi přecházel po okraji tatami, který je mnohem užší než tento kmen stromu, a tak teď musíš umět přejít i po něm.“

Samuraj pochopil a přešel na druhou stranu. Jeho učení bylo u konce: během tří let budoval silné tělo, během jednoho roku pak upevňoval sílu koncentrace na určitou činnost (chůzi) a nakonec čelil smrti na okraji propasti, a tak obdržel ucelený výcvik ducha a mysli.